Lobeč

Lobeč je obcí s nejstarší písemnou zmínkou na území Kralup nad Vltavou. Roku 1070 zde Vratislav II. věnoval jistý majetek Vyšehradské kapitule. V rukou různých církevních majitelů byla Lobeč do roku 1524, kdy ji rytíři Boryňové ze Lhoty přikoupili ke svému míkovickému statku. Od těch dob s ním sdílela majitele, jimiž se po připojení ke Zvoleněvsi, v polovině 17. století, stávají rody cizí šlechty.

Ani Lobeč nepatřila k velkým vesnicím, v r. 1750 zde bylo 15 usedlostí a v roce 1848 již 37 domů a 255 obyvatel. Tvář obce též podstatně změnila vznikající železnice (vinou její výstavby došlo vlastně ke zrušení původní návsi a ke zboření několika starých usedlostí). Na území Lobče stála i první zdejší železniční stanice.

Protože ke katastru Lobče patřilo i území kolem dnešní Přemyslovy ulice a velká část plochy dnešního sídliště Cukrovar, byly některé později založené podniky situovány na jejím území: cukrovar, Sommerova strojírna. V roce 1902 bylo stvrzeno připojení Lobče ke Kralupům, tehdy zde žilo více než 2 000 obyvatel ve 180 domech.