Památky

Podle zákona č. 20/1987 Sb. (památkový zákon), v platném znění, jsou v Kralupech nad Vltavou památkové chráněny:

Most T. G. Masaryka  

Most nesoucí jméno prvního československého prezidenta byl postaven v letech 1926 - 1928. Dne 21.10.1928 byl slavnostně otevřen.  

Projektant mostu Ing. Dr. techn. Jarolim Farský překlenul Vltavu jediným obloukem o rozpětí 80 m, ke kterému připojil dva postranní oblouky o rozpětí 60 m. Celková délka mostu je 200 m. Architektonická stránka stavby byla svěřena arch. Ing. Jiřímu Krohovi.

Stavbu prováděla firma Kapsa a Müller, která řešila mnohá technická zadání, zasluhující pozornost. Stavební jáma pro mostní pilíř, hloubená ve štěrkopísku dosáhla hloubky 11 m a pilíř byl usazen 1,5 m hluboko do skalního podloží. Při hloubení stavební jámy pobřežního i návodního pilíře se pracovalo v kesonu a voda byla odčerpávána čerpadly, poháněnými parním strojem. Největší událostí v průběhu stavby byla povodeň 14.6.1926, kdy byly výkopové jámy zaplaveny a na stavbě vznikly značné škody.

Most byl podroben velké zkoušce při povodni v r. 2002 a obstál na výbornou.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava v Kralupech nad Vltavou  

Tento novogotický kostel byl postaven v letech 1894 – 1895 dle plánů arch. Kaury, které dále přepracoval arch. Živný. Stavbu kostela umožnil velkolepý finanční dar probošta metropolitní kapituly Msgr. ThDr. Eduarda Tersche. Jde o novogotický jednolodní kostel s pětiboce zakončeným závěrem, obdélnými přístavky po stranách a hranolovou věží při jižním průčelí. Klenba je žebrová. Mobiliář je novodobý. Kostel je orientován neobvykle k severu. Z památkového hlediska jde o poměrně nevýraznou architekturu konce 19. stol. Při povodni v r. 2002 byl kostel zatopen do výše 1,5 metru. Následně bylo nutno provést opravy vnitřních omítek, dlažby a mobiliáře. Kostel je veřejnosti přístupný v době bohoslužeb.  

Fara čp. 7 v Kralupech – Minicích

Současná budova fary je klasicistní, z r. 1826. Je známa pobytem J. V. Jirsíka, který působil v Minicích jako kněz v letech 1832 – 1846, obnovitele řipských poutí a pozdějšího českobudějovického biskupa. Jeho pobyt připomíná pamětní deska nad vchodem. Fara byla před několika lety opravena, byla provedena obnova střechy a části fasády. 

Kostel Sv. Jakuba Staršího v Kralupech – Minicích  

Kostel byl postaven v pol. 14. století v gotickém slo a postupně prošel četnými stavebními přestavbami a úpravami v období baroka a klasicismu. Poslední, novorenesanční přestavba exteriéru, která se dochovala do dnešní doby, proběhla v 80. letech 19. stol., s vyjímkou věže, která byla opravována se záměrem obnovit její podobu tak, aby odpovídala jejímu středověkému původu.  

Ve druhé polovině 90. let 20. stol. proběhla obnova vnějšího pláště kostela, respektující poslední novorenesanční úpravu. V interiéru kostela stojí za zmínku malířská výzdoba. Zejména stropní malba „Stětí světce“ a nástěnná malba „Poslední večeře“. Obě pocházejí pravděpodobně z poloviny 20. stol. Kostel je veřejnosti přístupný v době bohoslužeb.

Kostel Narození Sv. Jana Křtitele v Kralupech – Zeměchách

V Zeměchách je existence kostela doložena již v roce 1352. Původně však stával ve vsi (poblíž dnešní zastávky MHD). Tento románský kostelík byl několikrát přestavován, avšak byl zničen během husitských bouří. V roce 1600 nechal majitel Zeměch Jan Boryně postavit kostel nový. Ten byl za třicetileté války pravděpodobně devastován a na jeho troskách nechala vystavět Anna Marie Toskánská v roce 1723 kostel dnešní. Tento kostel je barokní, jednolodní, loď a presbytář je kryta mansardovou střechou pod jedním hřebenem. Na rozhraní mezi tělesem závěru kostela a lodi je umístěna osmiboká sanktusní věž s lucernou, zakončená cibulovitou bání. Podobná je i na vedlejší, samostatně stojící zvonici. Západní předsíň a sakristie kostela byly přistavěny později, pravděpodobně ve 20. letech 19. stol. Kostel prodělal četné opravy v 19. i ve 20. století, naposledy v r. 2001 byla provedena izolace a odvodnění a v letech 2004 – 2005 byla obnovena fasáda a byla provedena oprava střechy vč. statického zajištění. Kostel v současné době není veřejnosti přístupný. 

V tomto kostele byl umístěn v letech 1804 – 1918 dřevěný polychromovaný reliéf „Poslední večeře Páně“, pocházející z Betlémské kaple v Praze. Je to pozdně gotické (1. třetina 16. stol.) dílo neznámého saského mistra, nebo domácí práce pod saským vlivem. Materiálem je lipové dřevo. V Betlémské kapli sloužil jako součást hlavního oltáře. Po zrušení Betlémské kaple jej koupil pražský měšťan Jan Čubert a daroval svému bratru Jiřímu Čubertovi do Otvovic. Od něj ho pro zeměšský kostel získal kněz J. A. Teibl. Dnes je reliéf v majetku Národního muzea.

Mariánský sloup – sousoší Panny Marie Bolestné  

Původně se nacházel v Kralupech – Mikovicích, uprostřed křižovatky dnešních ulic Velvarská, Pražská a 28. října. Přesný letopočet vzniku není znám, ale je pravděpodobné, že souvisí s morovou epidemií v letech 1713-1715. Po odeznění epidemie si věřící vyprošovali ochranu před dalšími podobnými pohromami stavbou tzv. morových sloupů. Sousoší se skládalo ze 4 soch, dole na podstavci byly umístěny sochy tří světic, sv. Terezy, sv. Anny a sv. Františky. Na nejvyšším místě na vrcholu sloupu stála socha P. Marie Bolestné s mečem, zabodnutým do prsou.  

Ve 2. pol. 20. stol., v souvislosti s narůstající dopravou, sousoší velmi trpělo a bylo několikrát opravováno. Poslední tečkou za jeho existencí byla dopravní nehoda v roce 1978, při které byla tato památka poškozena. Následně bylo rozhodnuto o rozebrání a odstranění sousoší (což bylo provedeno v roce 1980, kdy jednotlivé části byly uloženy v Dýhárně v Kralupech - Lobečku) s cílem jej v budoucnu znovu sestavit na jiném místě. K tomu již však nedošlo, pouze bylo sousoší v r. 1988 zbaveno památkové ochrany.

V první polovině 90. let 20. stol. rozhodlo zastupitelstvo města o záměru znovupostavení této památky. Sochy světic a P. Marie Bolestné byly restaurovány a po přechodnou dobu umístěny v kralupském kostele. V současné době je již morový sloup zrestaurován a stojí cca 20 metrů od původního místa. Bylo také dosaženo jeho opětovného prohlášení za kulturní památku.

Centrální litinový kříž na hřbitově v Kralupech nad Vltavou  

Kříž byl postaven v r. 1897, v souvislosti se založením kralupského hřbitova. Byl vyroben pravděpodobně v komárovských slévárnách. Je postaven na dvou teracových deskách a tvoří jej dva osmiboké litinové sokly a kubus, zaklopený základovou deskou, na které se nachází vlastní kříž. Okénka v kubu vyplňují desky s nápisy:  

1. „Odpočinutí lehké dejž PANE a swětlo wěčné ať jim swítí“

2. „Duše pak sprawedliwých jsou w ruce Boží a nedotkne se jich muka smrti. Moudr. 3.1“

3. „POSTAWEN 1897“

4. „Bůh pak i Pána wzkřísil, i nás wzkřísí mocí swou. I. Kor. 6.14“

Na kříži je ukřižovaný Kristus a nad ním je destička s nápisem: „IESUS NAZARE:NUS REX IUDAORUM“. Kříž byl restaurován v letech 2003 – 2004.

Areál usedlosti čp. 5 v Kralupech – Minicích  

Nachází se nedaleko minické fary. Je soukromým majetkem. Jedná se o typickou venkovskou chalupu s dlouhou pavlačí podél stěny.